pát dub 02, 2010 12:42 pm
Převzato ze starého diskusního fóra, zde můžete pokračovat v další diskusi
----------------------------------------------------------------------------------------------------------------
OndraGonga Zaslal: ne prosinec 13, 2009 4:38 pm Předmět: Přivolání
Zdravím všechny Frbulíny. Asi se mi budete smát, ale nastoupila asi puberta a já jsem už z toho našeho malýho smrada kolikrát zoufalej. Každý den stejný scénář:
-ranní vycházka probíhá se zastávkami po jednom metru, neustálý vzpírání se, prostě je ráno, nikam nejdu, i kdybys mě měl uškrtit, njn, hlavně, že se vyčurá, vykadí, nijak to nehrotim, ráno jdeme prostě jen na chvilku
-odpoledne, když přijdu je Bruneček ze zlata, venku na volno, poslouchá, hlídá si mě, na přivolání přijde, nechá se odvolat i od lidí a psů, paráda
-večer začne rodeo-nedejbože, abych ho pustil na louku na volno-to totiž mám smůlu, protože jak bobánek zjistí, že už chci jít domů, uteče kousek od mě a jednoduše se mi směje do obličeje, nepřijde ani kdybych se rozkrájel, pořádá na mě nájezdy, vždy těsně u mě uhne, nepomůže nic-ani pevně přivolat, pamlsek, hračka, nic.
Začal jsem to řešit, že holt večer není na volno, ale dnes po hodinové procházce v tom mraze se mi odpoledne stalo to samý. Pánovi se prostě nechce domů a tak nepůjde.
Jsem důrazně proti jakýmkoliv formám bití a jiných tělesných trestů, ale v některých chvílích bych ho snad i přetáhl. Jediný, co používám, je vytahání za kůži na krku, případně krátká ignorance.
Bohužel pomalu začínám mít pocit, že ten kdo vládne, nejsem já.
Přitom ve všech ostaních činnostech mě respektuje, misku si nechá vzít i kdyby zrovna jedl po půstu, když dělá něco, co nechci (doma), okřiknu ho, dá pokoj. Trávíme spolu poměrně hodně času, rozhodně to není nijak deprivovaný pes. Jen mám pocit, že začíná zkoušet, co si může dovolit a zrovna v souvislosti s přivoláním nevím, jak mu dát najevo, že tohle ne.
------------------------------------------------------------------------------------------------------
Kačka s Meldou a Hannym Zaslal: po prosinec 14, 2009 9:48 am Předmět:
Na Meldu výborně platí, když takhle neposlechne, přivolat ho rázně, to on jako přijde, když na něj ostře zařvu "kde máš být!" a připnu ho na vodítko a musí jít u nohy, nakrátko, žádné čuchání, nesmí táhnout, prostě teror! Po zbytek vycházky! A on si vždycky rozmyslí, že radši teda přijde na přivolání, než aby šel jak kokot na vodítku Melouš teď neposlouchá, když se tu něco hárá, jinak vcelku ok a Hanny je kliďas, ten je poslušnej od mala Ale tohle by mu možná pomohlo, je to pro ně potupa
A když teda jako neposlechne, tuhle mi vzal roha za psem, jsem uklízela bobíno a on mezitím využil situace a neposlechnul, tak jsem ho zvedla za obojek, trošku ho to přiškrtí a taky se velmi rychle srovná! A šel u nohy zbytek cesty, Hanny na volno a druhý den byl jak švýcarský hodinky
------------------------------------------------------------------------------------------------------
Rozárka Zaslal: po prosinec 14, 2009 11:10 am Předmět:
Oni taky šmejdi poznaj, kdy se chystáme jít k domovu...takže to chce několikrát v průběhu volnýho běhání(když je zrovna zlatej) přivolat, pochválitl, pamlsek, připnout na vodítko, popojít, pochválit a zas pustit...
Pak jsou taky nebezpečný známý trasy, kdy vědí, že tady na tom místě se připíná (třeba kvůli silnici) a jde se domů. A tak si jednoho krásného venčení řeknou peču na to, domu nepůjdu a zdrhne...
Takže to chce dojít k baráku, nebo na nějaké takové zlomové místo, zas se otočit a jít ještě na běhání a volnou zábavu.
Zkrátka jim v těch hlavách udělat zmatek a ne pravidelnost, aby toho nezneužívali, jsou to chytří šmejdíci...
------------------------------------------------------------------------------------------------------
Kiki Zaslal: po prosinec 14, 2009 11:40 am Předmět:
Jóóó tak to také dobře známe!!! Tedy znali naštěstí....prostě si usmyslela že jí nechytneme a když už byla na dosah a člověk si myslel že měl vyhráno tak prdlačka....metelila s úsměvem pryč V žádném případě netrestat když pak příjde sama!!! Prostě jsme postupně a jak píše Rozárka nepravidelně odměňovali a připínali vodítko a tak různě a dnes se jí nebojím pustit I když!! Zda je v blízkosti nějaká voda či sráz a tak podobně jsem na vážkách...no máme malou-velkou kaskadérku .
------------------------------------------------------------------------------------------------------
OndraGonga Zaslal: po prosinec 14, 2009 11:43 am Předmět:
No, něco na tom bude, on prostě ví, že tady se jde domů a když se mu nechce, tak se prostě nejde. A věřte, že na to, aby se mu chtělo, hodinová vycházka nestačí. Takže jak se ocitneme poblíž domova, smrádek zavětří a trádá. Z čehož mi vyplývá, že moje autorita nebude největší.
------------------------------------------------------------------------------------------------------
Rozárka Zaslal: po prosinec 14, 2009 12:52 pm Předmět:
Autorita neautorita...jsou chytrý...lepší, než nějakej NO, kterej sice po řádném výcviku poslechne na slovo..ale neni s nim zdaleka taková bžunda, no ne?
------------------------------------------------------------------------------------------------------
Hana a Eda Zaslal: po prosinec 14, 2009 2:43 pm Předmět:
Tak se mi zdá, že mluvíte o našem Edovi. S útěky a vysmíváním jsme si užili dost a dost. Vždy nás nechal se přiblížit na metr a po natáhnutí ruky odskočil jako klokan a byl pryč. Pak už jsme měli strach ho pouštět, takže spolehlivost nic moc (a to jsem měla perfektně vycvičeného NO). Potom jsem někde našla radu učit přivolání na dlouhém vodítku (klidně 1O m) stylem- nepřijdeš, dotáhnu tě k sobě. Funguje to asi nejlépe, ale je třeba začít co nejdřív. To vodítko ale nesmíte držet, musí být na zemi, aby si šmejdík myslel, že je opravdu na volno. Eda tak do dneška chodí třeba po lese. Je to jistota, když zdrhá, tak se nám to většinou podaří někde přišlápnout. Doporučuji nadělat uzle.
------------------------------------------------------------------------------------------------------
Brina Zaslal: pá leden 29, 2010 1:57 pm Předmět:
Tedy s tím mám taky velkou zkušenost až na to, že pak jsem před barákem seděla jak blb a čekala až přiběhne k někomu, kdo mi jí chytí. Ale pak, to jsme měli těsně před kynologickýma zkouškama, mi to udělala na cvičáku, výcvikářka po ní metla klíčema, má se před nebo za, aby se pes lekl toho zvuku, ale naše výcvikářka se trefila. čuba zařvala, letěla ke mě a až od té doby máme přivolání. Na tyhle potvory (některé) neplatí ani 100 letá kynologycká zkušenost. Taky jsem s ní dělala přivolání na dlouhé šňůře (prádelní, aby byla lehká), ale i tak ta potvora poznala, že je na lajně a jak mi začala spolehlivě na lajně chodit, nosila na obojku už jen karabinu, ale stejně si ze mě dělala dobrý den. Až na cvičáku, po špatné zkušenosti si asi řekla, než bolest, raději přijdu a to i nyní (někdy) zkouší, jestli by se ten povel nedal nějak obejít, ale když křiknu povel, postavím se jako by nic, nevšímám si jí, zavolám na ní, tak přijde. I Rozárka má pravdu - udělejme pro ně z procházky srandu, nebuďme stereotypní (ty potvůrky to poznají).
Jsou to prostě osobnosti a do života si moc kecat nenechají. Budiš mám útěchou, že ale zas, co se naučí, to umí, na rozdíl třeba od již jmenovaných NO.
U buldíků holt musíme s výcvikem začít co nejdříve (normálních 6 měsíců je pozdě). Já po zkušenostech začínám od tehdy, kdy si přinesu štěndo domů.
------------------------------------------------------------------------------------------------------
Gábina+Žolda Zaslal: pá leden 29, 2010 4:15 pm Předmět:
Ondro, tím jsme si taky prošli a přiznám se, že jsem byla často naprosto zoufalá a nebyla jsem daleko toho, abych pubertálního spratka stáhla z kůže. Naštěstí jsem se ovládla Věř, že to přejde.
Taky jsem zkoušela stopovačku, dlouhý vodítko, který tahal po zemi a když neposlechl, tak přišlápnout a psa si přitáhnout. Z toho jsem ale neměla pocit, že by to nějak pomohlo. Možná je to tím, že jsem to nevydržela dlouho. Co se mně naopak neskutečně? osvědčilo je proutek. a začátku každé procházky si ulomil prouteček a naučil ho, že to není klacík na hraní, ale proutek vychovatel. Nemyslím, že ho tím máš mlátit, ale stačí švihnout do vzduchu nebo poklepat po zadku. Díky proutku se Žolda naučil chodit u nohy a více méně udržuje na uzdě svoje sexuální pudy I když proutek je spíš až na popubertální výchovu.
Mám ve velice živé paměti ten amok a běhání dokolečka kolem páníčka, poskakování a uskakování a tu potupu, když musíš poprosit cizí lidi, který jde tvůj pejsek vítat, aby ho chytli.
Pak nám taky pomohlo, že jednu dobu chodil prostě jenom na vodítku. Třeba jenom týden, pak jsme to zase zkusila na volno a bylo to v pohodě. A když ho jednou zase chytl rapl, tak šel zase na vodítko. A pak se ty intervaly klidu prodlužovaly až se úplně uklidnil.
Přeju ti hodně pevný nervy. Budeš je potřebovat
------------------------------------------------------------------------------------------------------
HankaJ Zaslal: po únor 08, 2010 10:52 am Předmět:
Ahoj Gabi,
a jak přesně si Žoldovi vysvětlila, že nejde o obyčejný proutek? Na začátku procházky jsi mu pohrozila a on pak sekal dobrotu??
------------------------------------------------------------------------------------------------------
Gábina+Žolda Zaslal: po únor 08, 2010 3:15 pm Předmět:
no hlavně to musí být dlouhej pružnej proutek a ne klacík na aport. Nesmíš mu dovolit, aby ho kousal a když něco provede nebo neposlechne, tak ho švihnout po zadku nebo spíš za zadkem a on to brzo pochopí
Horší je to pak na nějaké společné procházce. Ostatní to nechápou a rvou mně proutek z ruky
------------------------------------------------------------------------------------------------------
----------------------------------------------------------------------------------------------------------------
OndraGonga Zaslal: ne prosinec 13, 2009 4:38 pm Předmět: Přivolání
Zdravím všechny Frbulíny. Asi se mi budete smát, ale nastoupila asi puberta a já jsem už z toho našeho malýho smrada kolikrát zoufalej. Každý den stejný scénář:
-ranní vycházka probíhá se zastávkami po jednom metru, neustálý vzpírání se, prostě je ráno, nikam nejdu, i kdybys mě měl uškrtit, njn, hlavně, že se vyčurá, vykadí, nijak to nehrotim, ráno jdeme prostě jen na chvilku
-odpoledne, když přijdu je Bruneček ze zlata, venku na volno, poslouchá, hlídá si mě, na přivolání přijde, nechá se odvolat i od lidí a psů, paráda
-večer začne rodeo-nedejbože, abych ho pustil na louku na volno-to totiž mám smůlu, protože jak bobánek zjistí, že už chci jít domů, uteče kousek od mě a jednoduše se mi směje do obličeje, nepřijde ani kdybych se rozkrájel, pořádá na mě nájezdy, vždy těsně u mě uhne, nepomůže nic-ani pevně přivolat, pamlsek, hračka, nic.
Začal jsem to řešit, že holt večer není na volno, ale dnes po hodinové procházce v tom mraze se mi odpoledne stalo to samý. Pánovi se prostě nechce domů a tak nepůjde.
Jsem důrazně proti jakýmkoliv formám bití a jiných tělesných trestů, ale v některých chvílích bych ho snad i přetáhl. Jediný, co používám, je vytahání za kůži na krku, případně krátká ignorance.
Bohužel pomalu začínám mít pocit, že ten kdo vládne, nejsem já.
Přitom ve všech ostaních činnostech mě respektuje, misku si nechá vzít i kdyby zrovna jedl po půstu, když dělá něco, co nechci (doma), okřiknu ho, dá pokoj. Trávíme spolu poměrně hodně času, rozhodně to není nijak deprivovaný pes. Jen mám pocit, že začíná zkoušet, co si může dovolit a zrovna v souvislosti s přivoláním nevím, jak mu dát najevo, že tohle ne.
------------------------------------------------------------------------------------------------------
Kačka s Meldou a Hannym Zaslal: po prosinec 14, 2009 9:48 am Předmět:
Na Meldu výborně platí, když takhle neposlechne, přivolat ho rázně, to on jako přijde, když na něj ostře zařvu "kde máš být!" a připnu ho na vodítko a musí jít u nohy, nakrátko, žádné čuchání, nesmí táhnout, prostě teror! Po zbytek vycházky! A on si vždycky rozmyslí, že radši teda přijde na přivolání, než aby šel jak kokot na vodítku Melouš teď neposlouchá, když se tu něco hárá, jinak vcelku ok a Hanny je kliďas, ten je poslušnej od mala Ale tohle by mu možná pomohlo, je to pro ně potupa
A když teda jako neposlechne, tuhle mi vzal roha za psem, jsem uklízela bobíno a on mezitím využil situace a neposlechnul, tak jsem ho zvedla za obojek, trošku ho to přiškrtí a taky se velmi rychle srovná! A šel u nohy zbytek cesty, Hanny na volno a druhý den byl jak švýcarský hodinky
------------------------------------------------------------------------------------------------------
Rozárka Zaslal: po prosinec 14, 2009 11:10 am Předmět:
Oni taky šmejdi poznaj, kdy se chystáme jít k domovu...takže to chce několikrát v průběhu volnýho běhání(když je zrovna zlatej) přivolat, pochválitl, pamlsek, připnout na vodítko, popojít, pochválit a zas pustit...
Pak jsou taky nebezpečný známý trasy, kdy vědí, že tady na tom místě se připíná (třeba kvůli silnici) a jde se domů. A tak si jednoho krásného venčení řeknou peču na to, domu nepůjdu a zdrhne...
Takže to chce dojít k baráku, nebo na nějaké takové zlomové místo, zas se otočit a jít ještě na běhání a volnou zábavu.
Zkrátka jim v těch hlavách udělat zmatek a ne pravidelnost, aby toho nezneužívali, jsou to chytří šmejdíci...
------------------------------------------------------------------------------------------------------
Kiki Zaslal: po prosinec 14, 2009 11:40 am Předmět:
Jóóó tak to také dobře známe!!! Tedy znali naštěstí....prostě si usmyslela že jí nechytneme a když už byla na dosah a člověk si myslel že měl vyhráno tak prdlačka....metelila s úsměvem pryč V žádném případě netrestat když pak příjde sama!!! Prostě jsme postupně a jak píše Rozárka nepravidelně odměňovali a připínali vodítko a tak různě a dnes se jí nebojím pustit I když!! Zda je v blízkosti nějaká voda či sráz a tak podobně jsem na vážkách...no máme malou-velkou kaskadérku .
------------------------------------------------------------------------------------------------------
OndraGonga Zaslal: po prosinec 14, 2009 11:43 am Předmět:
No, něco na tom bude, on prostě ví, že tady se jde domů a když se mu nechce, tak se prostě nejde. A věřte, že na to, aby se mu chtělo, hodinová vycházka nestačí. Takže jak se ocitneme poblíž domova, smrádek zavětří a trádá. Z čehož mi vyplývá, že moje autorita nebude největší.
------------------------------------------------------------------------------------------------------
Rozárka Zaslal: po prosinec 14, 2009 12:52 pm Předmět:
Autorita neautorita...jsou chytrý...lepší, než nějakej NO, kterej sice po řádném výcviku poslechne na slovo..ale neni s nim zdaleka taková bžunda, no ne?
------------------------------------------------------------------------------------------------------
Hana a Eda Zaslal: po prosinec 14, 2009 2:43 pm Předmět:
Tak se mi zdá, že mluvíte o našem Edovi. S útěky a vysmíváním jsme si užili dost a dost. Vždy nás nechal se přiblížit na metr a po natáhnutí ruky odskočil jako klokan a byl pryč. Pak už jsme měli strach ho pouštět, takže spolehlivost nic moc (a to jsem měla perfektně vycvičeného NO). Potom jsem někde našla radu učit přivolání na dlouhém vodítku (klidně 1O m) stylem- nepřijdeš, dotáhnu tě k sobě. Funguje to asi nejlépe, ale je třeba začít co nejdřív. To vodítko ale nesmíte držet, musí být na zemi, aby si šmejdík myslel, že je opravdu na volno. Eda tak do dneška chodí třeba po lese. Je to jistota, když zdrhá, tak se nám to většinou podaří někde přišlápnout. Doporučuji nadělat uzle.
------------------------------------------------------------------------------------------------------
Brina Zaslal: pá leden 29, 2010 1:57 pm Předmět:
Tedy s tím mám taky velkou zkušenost až na to, že pak jsem před barákem seděla jak blb a čekala až přiběhne k někomu, kdo mi jí chytí. Ale pak, to jsme měli těsně před kynologickýma zkouškama, mi to udělala na cvičáku, výcvikářka po ní metla klíčema, má se před nebo za, aby se pes lekl toho zvuku, ale naše výcvikářka se trefila. čuba zařvala, letěla ke mě a až od té doby máme přivolání. Na tyhle potvory (některé) neplatí ani 100 letá kynologycká zkušenost. Taky jsem s ní dělala přivolání na dlouhé šňůře (prádelní, aby byla lehká), ale i tak ta potvora poznala, že je na lajně a jak mi začala spolehlivě na lajně chodit, nosila na obojku už jen karabinu, ale stejně si ze mě dělala dobrý den. Až na cvičáku, po špatné zkušenosti si asi řekla, než bolest, raději přijdu a to i nyní (někdy) zkouší, jestli by se ten povel nedal nějak obejít, ale když křiknu povel, postavím se jako by nic, nevšímám si jí, zavolám na ní, tak přijde. I Rozárka má pravdu - udělejme pro ně z procházky srandu, nebuďme stereotypní (ty potvůrky to poznají).
Jsou to prostě osobnosti a do života si moc kecat nenechají. Budiš mám útěchou, že ale zas, co se naučí, to umí, na rozdíl třeba od již jmenovaných NO.
U buldíků holt musíme s výcvikem začít co nejdříve (normálních 6 měsíců je pozdě). Já po zkušenostech začínám od tehdy, kdy si přinesu štěndo domů.
------------------------------------------------------------------------------------------------------
Gábina+Žolda Zaslal: pá leden 29, 2010 4:15 pm Předmět:
Ondro, tím jsme si taky prošli a přiznám se, že jsem byla často naprosto zoufalá a nebyla jsem daleko toho, abych pubertálního spratka stáhla z kůže. Naštěstí jsem se ovládla Věř, že to přejde.
Taky jsem zkoušela stopovačku, dlouhý vodítko, který tahal po zemi a když neposlechl, tak přišlápnout a psa si přitáhnout. Z toho jsem ale neměla pocit, že by to nějak pomohlo. Možná je to tím, že jsem to nevydržela dlouho. Co se mně naopak neskutečně? osvědčilo je proutek. a začátku každé procházky si ulomil prouteček a naučil ho, že to není klacík na hraní, ale proutek vychovatel. Nemyslím, že ho tím máš mlátit, ale stačí švihnout do vzduchu nebo poklepat po zadku. Díky proutku se Žolda naučil chodit u nohy a více méně udržuje na uzdě svoje sexuální pudy I když proutek je spíš až na popubertální výchovu.
Mám ve velice živé paměti ten amok a běhání dokolečka kolem páníčka, poskakování a uskakování a tu potupu, když musíš poprosit cizí lidi, který jde tvůj pejsek vítat, aby ho chytli.
Pak nám taky pomohlo, že jednu dobu chodil prostě jenom na vodítku. Třeba jenom týden, pak jsme to zase zkusila na volno a bylo to v pohodě. A když ho jednou zase chytl rapl, tak šel zase na vodítko. A pak se ty intervaly klidu prodlužovaly až se úplně uklidnil.
Přeju ti hodně pevný nervy. Budeš je potřebovat
------------------------------------------------------------------------------------------------------
HankaJ Zaslal: po únor 08, 2010 10:52 am Předmět:
Ahoj Gabi,
a jak přesně si Žoldovi vysvětlila, že nejde o obyčejný proutek? Na začátku procházky jsi mu pohrozila a on pak sekal dobrotu??
------------------------------------------------------------------------------------------------------
Gábina+Žolda Zaslal: po únor 08, 2010 3:15 pm Předmět:
no hlavně to musí být dlouhej pružnej proutek a ne klacík na aport. Nesmíš mu dovolit, aby ho kousal a když něco provede nebo neposlechne, tak ho švihnout po zadku nebo spíš za zadkem a on to brzo pochopí
Horší je to pak na nějaké společné procházce. Ostatní to nechápou a rvou mně proutek z ruky
------------------------------------------------------------------------------------------------------
Marika a Timmy
Tiez iba za psom inym a mna mal na haku.Potom sa par krat pekne popalil a bolo po probleme.potom mi vycvikar poradil,ze sa mu mam schovavat,aby si prestal byt isty a tak je pokoj.
8 má položit na zem ovčáka........ Jak tomu psovi vysvětlit, že to je trest za to, že neposlechne?? Stejně mám dojem, že na to prostě kašle na nějakou bolest, že ví že to přejde za chviličku a prostě to vydrží a jede si dál svou. Když se u 8 ani brvou nehnul... zkoušela jsem jestli to funguje a na mě teda jo 
Máte někdo zkušenosti s obojkem?
, ale pomohlo to - ovšem pouze u té jedné hromádky.